Úterý: Představení nového kolegy

V úterý 23. ledna 2018 k nám přišel nový kolega, který naši malou a přátelskou redakci měl od února řídit a měl lámat noviny. Je to 32letý kluk, který se chlubil desetiletou praxí z médií, a který se shodou okolností dostal do bulváru kvůli tomu, že řídil auto a nadýchal asi 2,5 promile. Moc rád se rozpovídal o svých zážitcích a o sobě… Hned první den.

Středa: Choval se jak magor

Druhý den se začal chovat dost nevybíravě vůči zbylým redaktorům, což se samozřejmě nikomu nelíbilo. Začal nám dávat blbé přezdívky, prudil kvůli tomu, že nám nechodí policejní SVOTky do e-mailu a začal se chovat tak, jako by mu patřila celá firma.

Když jsem jako správný revolucionář zahájila v půlce týdne stávku směrem ke společnému nadřízenému, který dotyčného přijal, byla jsem fakticky slušně vytočená. Napsala jsem mu, že pod takovým člověkem pracovat odmítám.

Čtvrtek: Pozval nás na oběd a pak záhadně mizel

Hoškovi jsme to druhý den vpálili, tak zjihl. Dokonce se nám začal omlouvat stylem, že 90 % z toho, co řekne, je sranda. Ale není to na něm poznat. Dokonce nás asi proto, aby si nás usmířil, pozval na oběd. V redakci mi pak ochotně radil s titulky (nadpisy článků), ale několikrát na delší dobu zmizel. Nicméně jsem to neřešila…

Ve čtvrtek večer jsem se díky kolegyni dozvěděla, že ho v redakci večer jeden z grafiků zamkl (nevěděl o něm). Musel ho vysvobodit majitel firmy a zjistil, že je náš „nadřízený“ pod parou, protože to z něj táhlo..

Pátek: Zavládlo ticho

„Nadřízený“ seděl, mlčel, díval se tupě do monitoru a byl podezřele ticho. Měl za sebou dokonce rozmluvu s tím, co ho přijal… Potom se během odpoledne vytratil asi dvakrát na několik desítek minut.

Jak to dopadlo? Hoch v době, kdy „zmizel“, nasával na WC. Nafoukal přes 2,5 promile a naším nadřízeným nebude. Po jeho potupném odchodu, který znám jen z doslechu, se zjistilo, že vypil majiteli firmy z lednice pro hosty dvě archivní slivovice…

pohled z roku 2025

Trochu smutné je, že nám tehdy říkal, že rok a půl nepije alkohol, ale lhal sám sobě. Jak by redakci mohl řídit člověk, který nedokáže řídit ani sám sebe, ptala jsem se… Nechápala jsem tehdy, jak někoho takového mohl tehdejší šéf přijmout i s ohledem na to, že se o jeho problémech psalo v médiích.

Svět není černobílý a tenhle problém se v různé míře může dotknout mnoha z nás. Stačí stres, psychické problémy, cokoliv… Našla jsem s ním on-line rozhovor z roku 2021, kde mluví otevřeně o tom, proč pít začal i proč nakonec začal abstinovat. Vypadá to, že nad tím má úžasný náhled, který bych přála každému člověku, který bojuje s nějakým problémem. Dotyčný nyní pracuje jako peer pracovník v Bohnicích a působí jako sympatický a inteligentní člověk.